Deník – Den 13

Nemůžu uvěřit, že to dělám. Stačí pouhých 13 dní strávených v apokalypse a začnete dělat takové voloviny, jako psát deník. Myslel jsem, že vydržím déle, než mi na mozek začne lézt hipsterština. Nicméně, asi to je potřeba. Nemám se s kým bavit, tak se z toho alespoň vypíšu. Jednou, až tohle apokalyptické šílenství skončí a někdo se dostane k mému deníku, může to vydat a já pak budu SLAVNÝ! Jé! Tedy… jen s tou drobností, že už budu pravděpodobně mrtvej.

Každopádně, dost bylo řečí o tom, co jednou bude. Pojďme si povědět, co bylo. Nebudu vyprávět, jak to všechno začalo. Při evakuaci země se zachránilo dost lidí, aby o tom vyprávěli. Já spíše zaměřím na dnešek, kdy jsem si dával rozcvičku skokem z druhého patra. Není to tak hrozné, jak se zdá. Zvláště, když máte to štěstí a dopadnete na svého mrtvého kámoše…Teď mě napadá, že to není tak úplně štěstí. Ale smůla taky ne!

Poté, co jsem se vyhrabal z kontejneru s vědomím, že mám maximálně zlomená čtyři žebra, obě nohy a z halvy mi vytéká mozek, jsem se dal rychle na útěk. Naštěstí (teď to můžu říci) nic z toho, čeho jsem se obával, nebyla pravda. Měl jsem jen trochu naražený kotník, takže jsem se ani na chvilku nezamýšlel, že bych se zdržoval a rozběhl jsem se na sever.

Utíkal jsem tak dlouho, jak to jen šlo, ale jsem jenom člověk (V tomhle světě můžu říci: “Díky Bohu za to”), takže jsem se musel zastavit. Navíc mě ta noha začala bolet více a více. Doběhl jsem hluboko do lesa k nějaké studánce, kde jsem si v klidu odpočinul. Sundal jsem si boty a máčel jsem si nohy v té blažené vodě. Kdyby na každém rohu nebyl někdo, kdo se vás pokouší zabít, v tom horším případě sežrat, tak bych to považoval za největší vzrušení tohoto měsíce.

Když jsem se trošku zregeneroval, zkontroloval jsem si zásoby. Svého Mosina jsem měl naštěstí přes rameno, když jsem vypadnul z okna (respektive jsem z něho byl nedobrovolně vyhozen), takže můžu třikrát zvolat hurá! Devítku jsem Viktorovi sebral, takže to máme další dvě hurá! S jídlem je to hroší. Počítal jsem s nějakým úlovkem ve městě, ale to se nějak nevydařilo. Budu muset zjistit svoji polohu, najít nějakou vesnici a porozhlédnout se po nějakém jídle. Vodu si naberu ze studánky, takže tu zatím nijak výrazně řešit nemusím.

Nakonec jsem u té studánky zůstal. Rozložil jsem spacák a nátáhnul se. Dnes už nikam nehodlám jít, takže jen čumím do nějakých časáků, které cestou sbírám. Mám tady nějakého Playboye, na kterého se vrhnu hned jak dopíšu tyhle řádky.

Ráno nebudu dlouho okounět. Budu se držet mého dlouhodobého plánu. Dostat se za hranice nákazy. Ale než tak učiním, musím najít nějaké to jídlo. Zítra tedy bude hledací den.

———————————————————————-

Čtrnáctého dne se Juri probral pod hučícími stromy pestrobarevné krajiny. Ani se mu nechtělo ze spacáku, ale nakonec stejně vylezl. Napil se vody ze studánky, nabral ji do čutor a flašek, sbalil si věci a vydal se na cestu.

Procházel lesními cestičkami, dokud nenarazil na rozcestí. Hned věděl, kde se nachází.

Nejlepší bude kontaktovat vnější svět pomocí nějaké radio stanice. Nebo vysílací věže. Rádio Rakovník vysílá z Vidastoku, což je do prava, ale Kaufský vysílač televize Kauf je nalevo. U čeho mám větší naději?

[poll id=“9″]