Byl jasný pondělní den. V rádiu hlásili příjemných 25 stupňů a polojasno. Den přímo stvořený pro výlet k vodě nebo do přírody. Pro šestici lidí byl dnes ale připravený jiný program. Měli vyrazit do vesmíru.

Byla to skupina vědců z NASA, která má namířeno na Mezinárodní vesmírnou stanici vystřídat předchozí skupinu. Tito lidé kráčeli po dlouhé ranveji na tajném letišti někde v Nevadské poušti. Všichni tušili, že tu něco nehraje. Tento let nebyl nikterak mediálně propagován a množství všemožných bezpečnostních kontrol a prověrek se zdálo být nestandardně přehnané. Ano, tento let musel spadat pod nejvyšší stupeň utajení. Mimo skupinu kosmonautů se startu účastnilo pouze pár vysoce postavených lidí, nebyla zde ani žádná ochranka nebo fotografové.

Když dorazili k raketoplánu, který je měl vynést až na stanici, všichni si ho začali zvědavě prohlížet a přemýšleli nad tím, co možná za pár minut prožijí. Pak vystoupil z řady George Mills který byl zároveň hlavou celé výpravy.
„Proč jsem o tom, kam jdu musel tajit své rodině? O co tu sakra jde?!“ řekl muži v černém obleku, který, jak se zdálo, velel celému projektu.
„Promiňte pane, ale naposledy Vám ríkám, že nemůžeme prozradit účel této akce. Mějte ale mějte na paměti, že Vám důvěřuji natolik, abych Vám nyní možná odevzdal do rukou osud celého lidstva“ řekl muž v černém a nenápadně mu vtiskl do dlaní nějakou malou věc. Byla to paměťová karta. „Opatrujte jí víc, než vlastní život“ dodal po chvíli.

Náhle přijela bílá dodávka s logem Centra pro kontrolu nemocí. Ze zadních dveří s velkým logem „CDC“ vystoupili muži ve speciálních oblecích a s rouškou přes obličej. Jeden z nich měl u sebe kufřík a volal jedno jméno „Doktor Daniel Cliff!“ Kolem Geroge prošel jeden z jeho týmových kolegů, lehce ho šťouchnul a se šibalským výrazem dodal „Tohle už je moje parketa zelenáči!“
Když došel k těm mužům u dodávky, o něčem s nimi chvíli tiše hovořil a poté od nich přebral ten tajemný kufřík. George se ptal muže v černém, co jsou zač, ale ten dělal, jako by ho neslyšel.
Pak si vedle George stoupla další členka výpravy Julie Emmersonová, která byla vůbec nejmladší z celé šestice. Také se dalo říct, že byla ze všech nejambicioznější. Chtěla na stanici vytvořit malý skleník s těmi nejexotičtějšími plodinami a k tomu ještě napsat na stanici knihu o tamějším životě, dalo by se říct že by na té stanici nejraději strávila zbytek života. „Tak dost těch tajnůstek! Vyrazíme už?“ řekla a usmála se.
„Prakticky už jen čekáme, až vaši dva technici dokončí kontrolu raketoplánu“ řekl muž v černém. V tu ránu ze vstupu do raketoplánu vybelhal jeden ze dvou techniků, kteří byli členy týmu. Ukázal na nějaký kabel a pár šroubů, které držel v ruce a hlasem, dle kterého se dalo usuzovat, že není úplně střízlivý řekl „Kromě tehlech zatracenejch krámů vypadá raketa letuschopně!“ Pak se vynořil i druhý technik a zařval „Sakra Philipe, je z tebe poznat že jsi ožralej! Nech radši mluvit mě.“

„Marcus a Philip .. opilí jako vždy“ řekl posměvně George. Pak se podíval na muže v černém a dodal „Vypadá to, že budeme muset odložit let.. zase.“. „Ne, na to už není čas“ rychle se otočil na muže v ochranných oblecích, kteří stále neodjeli a pak se znovu podíval na George „Leťte, hned!“

George, sice mírně zmatený, uposlechl a zamířil k raketě. Tu ho ale zastavil šestý člen výpravy. Byl to člen speciální ochranky Morgan Sheperd, který s posádkou letěl, aby zaručil bezpečný chod mise. „Ne tak rychle! Jako první půjdu já, dobře?“ řekl Georgovi a on svolil. „To máme rovnou dva suchary v týmu, super“ řekla ironicky Julie.

Po několika minutách příprav raketoplán konečně odstartoval. Od země se vznesl obrovský oblak prachu a trysky osvětlily celé okolí. Raketoplán se začal pomalu zvedat, každou chvílí nabíral na rychlosti až konečně zmizel z dohledu.

„Patnáct minut od vzletu, už začínáme dělat manévry k přistání na ISS“ nahrával do svého audio-deníku George. Pak se otočil a zmáčkl tlačítko pro komunikaci na kontrolní desce a začal znovu mluvit „Blížíme se k ISS, žádám o povolení k manévrům. „Povolení uděleno“ ozval se z vysílačky hlas muže v černém.
„Vy?! Ale co ostatní?“ vyhrkl ze sebe George. „Zůstal jsem tu sám, ostatní už utekli“ odpověděl mu.

Všichni až na Dr. Cliffa se na sebe zmateně podívali a George se nechápavě zeptal „kam utekli..a proč?“ nikdo se neozýval a tak tam všichni seděli a přemýšleli o co vlastně jde, ale po krátké odmlce se do toho vložil Cliff a řekl „tohle teď není naše věc, musíme zahájit ty manévry a to hned!“ To se na něj už otočila Julie a zařvala „Tohle je sakra naše věc! Tam dole se určitě něco děje a já mám takovej pocit, že o tom něco víš!“ Cliff se zalekl a chvíli jenom nervózně kulil očima. Morganovi už došla trpělivost a proto prohlásil jeho dunivým hlasem „Budeme to řešit až se spojíme se stanicí, každá vteřina je dahá a nesmíme se odchýlit od letového plánu!“
S tím už všichni souhlasili a vrátili se zpět ke své práci. V průběhu manévrů už pak byl klid, jen Marcus dodal, že by si naplánoval lepší dovolenou.

Jakmile zakotvili na stanici, Julie okamžitě vyskočila z raketoplánu a začala vše zkoumat. Po jejím prvotním nadšení se znovu otočila za ostatními a řekla ať se zabydlí, ona že se během toho hned pustí do vymýšlení uvítací akce. George byl ze všech nejustaranější a jako jediný nepodlehl nadšení z úspěšného spojení se stanicí. Posledí komunikace se zemí v něm vzbuzovala strach. „Já zůstanu v raketoplánu a pokusím se zjistit co se stalo“ řekl a vrátil se.

„Halo tady George Mills, je tam někdo?“ řekl George do komunikačního panelu. „Jsem tu“ okamžitě odpověděl muž v černém „Jsi tam sám?“ „Ano, proč?“ zeptal se George „Tady na Zemi.. řádí tu nějaký virus, no.. on to není virus jako virus. Je to něco co tu nikdy nebylo. Nějaká biologická zbraň propojená i s technikou.. napadá všechno a všechny!“ George ze sebe zmatením vydal jen „Co?“ „Ten čip co jsem ti dal.. naše poslední naděje je v tom čipu. Vyslali jsme vás do vesmíru, protože je to jediné místo kam se ještě ten vir nedostal. Poslouchej mě.. za žádnou cenu nesmíš navázat kontakt s ničím jiným, než se mnou, jinak se to dostane i do vašeho systému a neskončí to dobře“ „Počkat a co moje rodina?!“ vyjekl George „Zatím ani netuší, že se něco blíží. Biologická část viru se zatím rozšířila pouze v Asii a bylo pár hlášení o výskytu ve východní Evropě. Snažíme se to co nejlépe tajit abychom nerozšířili paniku“ řekl s úzkostí muž v černém. Gerorge se opřel o pilotní desku a hluboce oddychoval. „Už musím končit. Dlouhodobé spojení je příliš riskantní. Zítra tu buď ve stejnou dobu, ještě spolu budeme muset mluvit.. jo a dej si pozor na doktora Cliffa, nevím co má CDC za luben, ale od vašeho vzletu už nadále nechtějí spolupracovat s vládou.“

—————————————————————————————–

„Pokus číslo jedna.“ mluví Cliff do svého diktafonu. „Snažím se modifikovat Černaruský virus, aby měl silnější propojení s nervovým systémem“ Cliff vzal opatrně do ruky ampulku se záhadnou tekutinou a snažil se odebrat injekční stříkačkou část tekutiny. V tom se ale celá stanice zachvěla a ampulka spadla na zem a roztříštila se. Cliff zavrávoral a jehlou se řízl do dlaně přičemž se část tekutiny dostala do rány. „A sakra!“ vykřikl Cliff.